Adventní zamyšlení - 3 neděle adventní- úskalí nemoci

Začínám mít srach. Na začátku nám bylo řečeno, na spaní bude potřebovat ventilátor. Jak jednoduše tato věta zněla. Sami jsme se pak divili, proč v cizině má většina rodičů noční sestry, jak plynou hodiny, dny, týdny, náš obraz v zdrcadle se mění. Každé ráno se leknu víc a víc. Určitě znáte ten pocit, kdy se Vám sami od sebe zavírají víčka, padáte únavou a už se těšíte na vyhřátou postel. Přestala jsem se těšit. Začala jsem se bát. Víčka padají pomalu všude, únava ničí celou rodinu. Tomášek se v noci radostně budí, odpojuje a chce si hrát. A my nesmíme usnout. Tma, ticho, několikatýdenní vyčerpání, ale dělá své a tak střídavě zavíráme a otvíráme oči, ventilátor vesele zvoní a Tomášek ze hry volně přechází do spánku. A od smrti ho dělí jen vlásek, jedna lidksá chyba, jedno jediné usnutí. Stačí mikrospánek. Dali nám návod k ventilátoru, k odsávačce, k saturačnímu čidlu, vysvětlili nám jak postupovat v případě zástavy srdce. Jak se udržet, ale v neustálé kondici ve dne v noci, nám nikdo neřek.